Niuafoʻou (Niuafo'ou)
Niuafoʻou (doslova Mnoho nových kokosů) je ostrov v Tichém oceánu, který patří království Tonga. Má rozlohu 52 km² (z toho asi dvě třetiny připadají na pevnou zemi) a žije na něm asi 650 obyvatel, kteří hovoří jazykem niuafoʻouan. Objevil ho roku 1616 Willem Schouten.
Je nejsevernějším ostrovem Tongy a patří do skupiny ostrovů Niuas, tvoří v rámci státu samostatný distrikt. Nachází se 570 km severně od hlavního města Nuku'alofy. Ostrov tvoří kaldera štítové sopky ve tvaru prstence o průměru zhruba 8 km. Uprostřed se nachází jezero Vai Lahi o průměru okolo 4 km a maximální hloubce 84 m, na kterém je několik ostrovů, největším je Motu Lahi. Na ostrově se nachází ještě menší jezero Vai Mataʻaho. Ostrov je pokryt převážně přesličníkovými lesy, nejvyšším bodem je Mokotu s nadmořskou výškou 250 m. V osadě Angahā se nachází poštovní úřad a letiště, škola sídlí v Muʻa. Hlavními produkty ostrova jsou kopra, taro a chlebovník, obyvatelé se věnují také rybolovu a chovu prasat.
Sopka je dosud aktivní, v roce 1946 pokryla polovinu jeho rozlohy láva, obyvatelé byli následně evakuováni a návrat jim byl povolen až roku 1958. K dosud poslední erupci došlo v březnu 1985.
Ostrov je posledním místem na Zemi, kde žije tabon Pritchardův.
Niuafoʻou má přezdívku Tin Can Island (Plechovkový ostrov), protože postrádá přirozený přístav, takže se na lodích dovážejících poštu dopisy ukládaly do plechových krabic od sušenek, které se shazovaly z paluby a na břeh je doručovali plavci. Tato praxe trvala do otevření letiště v roce 1983.
Je nejsevernějším ostrovem Tongy a patří do skupiny ostrovů Niuas, tvoří v rámci státu samostatný distrikt. Nachází se 570 km severně od hlavního města Nuku'alofy. Ostrov tvoří kaldera štítové sopky ve tvaru prstence o průměru zhruba 8 km. Uprostřed se nachází jezero Vai Lahi o průměru okolo 4 km a maximální hloubce 84 m, na kterém je několik ostrovů, největším je Motu Lahi. Na ostrově se nachází ještě menší jezero Vai Mataʻaho. Ostrov je pokryt převážně přesličníkovými lesy, nejvyšším bodem je Mokotu s nadmořskou výškou 250 m. V osadě Angahā se nachází poštovní úřad a letiště, škola sídlí v Muʻa. Hlavními produkty ostrova jsou kopra, taro a chlebovník, obyvatelé se věnují také rybolovu a chovu prasat.
Sopka je dosud aktivní, v roce 1946 pokryla polovinu jeho rozlohy láva, obyvatelé byli následně evakuováni a návrat jim byl povolen až roku 1958. K dosud poslední erupci došlo v březnu 1985.
Ostrov je posledním místem na Zemi, kde žije tabon Pritchardův.
Niuafoʻou má přezdívku Tin Can Island (Plechovkový ostrov), protože postrádá přirozený přístav, takže se na lodích dovážejících poštu dopisy ukládaly do plechových krabic od sušenek, které se shazovaly z paluby a na břeh je doručovali plavci. Tato praxe trvala do otevření letiště v roce 1983.
Mapa - Niuafoʻou (Niuafo'ou)
Mapa
Státní území - Tonga
Vlajka Tongy |
Tonžané jsou potomky polynéských námořníků, kteří tuto oblast pravděpodobně osídlili zhruba kolem 10. století př. n. l. V roce 1616 obeplul část ostrovů nizozemský mořeplavec Jacob Le Maire. Na ostrovech však přistál až Nizozemec Abel Tasman v roce 1643. Roku 1773 a 1777 je navštívil Brit James Cook a nazval je Přátelské ostrovy, protože ho zdejší obyvatelé při jeho návštěvě srdečně přivítali. V 19. století tu zuřila občanská válka, při níž bojovaly o moc různé skupiny ostrovanů. Boje skončily v roce 1845, kdy byly ostrovy sjednoceny v jediné Tonžské království. V letech 1900 až 1970 byla Tonga pod nadvládou Velké Británie, přestože místní králové a královny stále hráli důležitou roli ve vnitřních záležitostech země. V roce 1958 byla rozšířena autonomie a roku 1970 byla vyhlášena nezávislost. Po vyhlášení nezávislosti zůstala Tonga královstvím v rámci britského Společenství národů, což je sdružení nezávislých států, jež kdysi tvořily součást britského impéria. V posledních letech došlo ke zlepšení styků mezi jednotlivými ostrovy a k rozvoji turistiky. Obyvatelé souostroví Tonga, Tonžané, jako samostatný polynéský národ v počtu asi 100 tisíc lidí, se sice teprve formují, ale svou zeměpisnou polohou a historickým významem mají centrální úlohu a jsou nyní příkladem ostatním polynéským etnikům.
Měna / Jazyk (lingvistika)
ISO | Měna | Symbol | Platné číslice |
---|---|---|---|
TOP | Tonžská paʻanga (Tongan paʻanga) | T$ | 2 |
ISO | Jazyk (lingvistika) |
---|---|
EN | Angličtina (English language) |
TO | Tongánština (Tongan language) |